Tomoe Gozen 

Kjótský festival džidai macuri (Zdroj: Pinterest)

Tomoe Gozen (1157 – 1247) byla ženská samurajská válečnice (onna-bugejša), která žila na přelomu 12. a 13. století a která se proslavila svojí statečností. Po boku svého muže, Minamoto no Jošinaka, bojovala v Genpeiské válce. Její příběh je zaznamenán v japonském středověkém historickém eposu Příběh rodu Taira (japonsky Heike monogatari). 

Onna-bugejša (女武芸者, ze slov "onna" - žena a "bugejša" - bojový umělec) je označení, které se v dobách feudálního Japonska používalo pro ženské příslušnice samurajské vrstvy. Tyto ženy se účastnily bitev po boku svých mužských protějšků. Byly cvičeny a uměly velmi dobře zacházet se zbraněmi, aby mohly chránit svojí domácnost, rodinu a čest v dobách války. Hlavní zbraní těchto válečnic byla naginata (なぎなた, 薙刀), což je tradiční japonská dlouhá dřevcová zbraň se šavlovitou čepelí. Ačkoliv je pravdou, že ženy v samurajských domácnostech mnohdy procházely podobně náročným výcvikem v bojových uměních jako muži, staré historické prameny však o jejich angažmá v jednotlivých bitvách referují spíše zřídka. 

Rodiště Tomoe Gozen není přesně známo, ale nejčastěji se uvádí hornatá oblast Kiso v provincii Šinano. Pocházela ze samurajského rodu - její otec Nakahara Kanetó byl samuraj a její matka byla kojná dědice paláce, ve kterém žili. Tím dědicem byl Minamoto no Jošinaka, příslušník rodu Minamoto, se kterým Tomoe Gozen vyrůstala na jednom dvoře a kterého si později vzala za muže. Celá rodina Tomoe Gozen měla k rodu Minamoto velmi blízko - její otec Nakahara Kanetó byl velkým příznivcem Jošinaky a oba její starší bratři sloužili v Jošinakově armádě jako generálové. Tomoe měla pro boj vynikající předpoklady. Skvěle zvládala nejen boj s mečem, ale i střelbu z luku a jízdu na koni. Už ve svých jednadvaceti letech se z ní stala onna-bugejša.

Deskotisk (ukijo-e) zobrazující Tomoe Gozen (Zdroj: Wikimedia Commons)

Genpeiská válka (1180–1185) byla velká občanská válka mezi rody Taira a Minamoto (rod Taira byl též nazýván jako Heike a rod Minamoto jako Gendži). Soupeření mezi těmito rody o nadvládu nad císařským dvorem, o nadvládu nad celým Japonskem a o přízeň rodu Fudžiwara však trvalo již dlouho (povstání Hógen roku 1156 a povstání Heidži roku 1160). V roce 1156 se po smrti císaře Gotoby střetli jeho dva synové - Go-Širakawa a Sutoku. Každého císaře podporovala část rodů Taira, Minamoto a Fudžiwara. Rod Taira během bojů získal vedoucí postavení a převážná část rodu Minamoto byla vyvražděna. Samotná válka začala bitvou na řece Udži (20. červen 1180), což byla bitva, ve které se válčící mniši sóhei z chrámu Mii-dera spolu se samuraji věrnými rodu Minamoto pokusili ubránit most přes řeku Udži a chrám Bjódóin před útočícími jednotkami rodu Taira, avšak nakonec byli poraženi. Během bitvy mniši odstranili z mostu většinu dřevěných prken, aby zabránili nepřátelským samurajům na koních v jeho překročení. Dosavadní vůdce rodu Minamoto Jorimasa spáchal rituální sebevraždu seppuku a jeho spojenec, princ Močihito, byl zabit. Po porážce rodu Taira v bitvě u Kurikara (2. červen 1183) se Tairové pod vedením Munemoriho stáhli do západních provincií. Vzali s sebou i velmi mladého císaře Antokua, kterého na císařský trůn dosadil vůdce rodu Taira Kijomori (Munemoriho otec) předtím než zemřel a japonské císařské regálie, též zvané jako Tři posvátné poklady (jedná se o meč, zrcadlo a klenot, o jejichž podobě a původu není nic přesného známo, protože přístup k nim má pouze japonský císař a několik vybraných kněží a při císařské korunovaci jsou regálie zahaleny látkou). Před odchodem z Kjóta město zapálili. Stínový císař Go-Širakawa, který byl tou dobou chráněn buddhistickými válčícími mnichy sóhei, se poté spojil s příslušníky rodu Minamoto Jošinakou a Jukíem, kteří porazili Munemoriho a dobyli Kjóto. Po dobytí Kjóta se však Jošinaka, který si přál být vůdcem rodu Minamoto, rozhodl zaútočit na svého dosavadního spojence z vlastního rodu, na bratrance Jorimota. Jukíe však Jošinaku zradil a jeho plány vyzradil Go-Širakawovy, který už komunikoval s Jorimotem. Jorimoto na něj poslal své bratry Jošicuneho a Norijoriho. Obě strany se střetly během bitvy u Awazu v provincii Omi (21. únor 1184). V této bitvě Jošinaka disponoval pouze třemi stovkami vojáků proti šestitisícové armádě jeho protivníků. Jošinakovi vojáci bojovali statečně, ale byli ve velké početní nevýhodě. Tomoe Gozen, která se této bitvy účastnila po boku svého muže, rovněž bojovala velmi statečně. Když už s Jošinakou zbývali jen další 4 jízdní samurajové, vybídl Jošinaka Tomoe, aby se spasila útěkem. Rovněž jí pověděl, že by to pro něho byla potupa, kdyby zemřel společně se ženou, a že chce zemřít vedle svého generála a vazala Imai Kanehia. Tomoe zprvu odmítala, ale nakonec ho poslechla, provedla výpad a odcválala pryč. Byla pronásledována Hatakejamou Šigetadou, přesile však unikla. Během této bitvy Tomoe připravila o hlavu samuraje Honda no Morišigeho z provincie Musaši a rovněž zabila samuraje Učida Iejošiho. Mýty praví, že následně dožila jako mnišská řeholnice. Samotná Genpeiská válka skončila velkou námořní bitvou u Dan-no-ura (25. duben 1185), ve které Minamoto no Jošicune a jeho 300 lodí rozdrtilo Munemoriho námořnictvo o síle 400 až 500 lodí. Rod Taira byl definitivně poražen. Tato válka byla obzvlášť ničivá, zanechala za sebou spoustu vypálených měst, spoustu mrtvých a během této války navíc Japonsko postihl velký hladomor. Minamoto no Joritomo poté založil Kamakurský šógunát a stal se jeho prvním šógunem. 

 

Tomoe Gozen v boji (Zdroj: Osprey Publishing)

Na obrázku můžeme vidět Tomoe Gozen v podání jedné z účastnic známého historického festivalu Džidai Macuri (Slavnost věků), který se koná každoročně 22. října v Kjótu. Jedná se o jeden z nejznámějších Kjótských festivalů, během kteréhož se koná dvoukilometrový průvod, jehož účastníci jsou převlečeni do historických oděvů, které reprezentují japonskou historii od období Enrjaku (8. století) až po období Meidži (19. století). 

Kjótský festival džidai macuri (Zdroj: Pinterest)