Bitva na mostě Udži (20. červen 1180) 

Vyobrazení bitvy na mostě Udži (Zdroj: Osprey Publishing)

Genpeiská válka (1180–1185) byla velká občanská válka mezi rody Taira a Minamoto (rod Taira byl též nazýván jako Heike a rod Minamoto jako Gendži). Soupeření mezi těmito rody o nadvládu nad císařským dvorem, o nadvládu nad celým Japonskem a o přízeň mocného rodu Fudžiwara však trvalo již dlouho (povstání Hógen roku 1156 a povstání Heidži roku 1160). V roce 1156 se po smrti císaře Gotoby střetli jeho dva synové - Go-Širakawa a Sutoku. Každého kandidáta na císařský trůn podporovala část rodů Taira, Minamoto i Fudžiwara. Rod Taira během bojů získal vedoucí postavení a převážná část rodu Minamoto byla vyvražděna. 

18. března 1180 nastoupil na císařský trůn tříletý Antoku, vnuk vůdce rodu Taira a generála Tairy Kijomoriho. Vůdce klanu Minamoto, Minamoto Jorimasa, byl znechucen tyranským chováním rodu Taira, a tak tajně přesvědčil prince Močihita, druhého syna odstupivšího císaře Go-Širakawy, který byl rovněž nespokojen, aby vedl vzpouru proti rodu Taira a nárokoval si císařský trůn. Princ Močihito na Jorimasovu radu nechal poslat tajný dopis do provincií adresovaný Minamotovým příznivcům, v němž jim nařizoval zabít Kijomoriho a jeho stoupence. Rovněž oslovil buddhistické chrámy na hoře Hiei a ve městě Nara poblíž Kjóta a požádal je o podporu. Mniši z těchto chrámů Kijomorimu zazlívali vměšování do svých odvěkých privilegií.  

Buddhistické chrámy na hoře Hiei a ve městě Nara, z nichž nejznámější jsou Tódaidži, Kófukudži, Mii-dera a Enrjakudži, byly ovládány hluboce nábožensky založenými buddhistickými mnichy, kteří byli vycvičeni a organizováni k vedení války a kterým se říkalo sóhei (僧兵, v překladu "mniši válečníci" nebo "mniši vojáci"). Za jejich vznikem stály především různé politické a náboženské spory mezi chrámy a neshody s císařským dvorem a vládnoucími vrstvami. Tudíž hráli důležitou roli v ochraně chrámů a svůj vliv a moc si velmi často vydobývali silou.  

Buddhistický chrám Bjódóin (Zdroj: Wikimedia Commons)

Rod Minamoto získal na svou stranu mnichy z chrámu Mii-dera a z většiny chrámů ve městě Nara. Rod Taira však nespíše podplatil mnichy z chrámu Enrjakudži, kteří se do konfliktu rozhodli nevměšovat. Jorimasa na mnichy z chrámu Enrjakudži spoléhal a považoval je za svoji oporu, tudíž jejich neutralita se stala pro něho a pro prince Močihita špatným znamením. O jejich plánech se díky svým špehům dozvěděl i Taira Kijomori, který ihned do Kjóta nechal vyslat několik tisíc vojáků armády rodu Taira. Před tím, než však Kijomoriho muži stačili Jorimasu a prince Močihita zajmout, oba dva v noci z hlavního města Kjóto uprchli a vydali se shromáždit své příznivce. Vyrazili směrem k chrámu Mii-dera, kde se k nim přidali zdejší mniši sóhei. Poté se pronásledováni silami rodu Taira vydali směrem k Naře, kde měli získat další posily.  

Jorimasa a Močihito disponovali 1500 muži. Jejich malá armáda se skládala ze samurajů rodu Minamoto, samurajů rodu Watanabe (vazalové rodu Minomoto) a z mnichů sóhei z chrámu Mii-dera. K ránu byl však Močihito již natolik unavený, že několikrát spadl z koně a musel být tedy v sedle podpírán. Jorimasa se proto rozhodl zastavit nedaleko dřevěného mostu na jižním břehu řeky Udži, poblíž buddhistického chrámu Bjódóin. Jorimasa rozkázal z mostu odstranit většinu dřevěných prken, aby jeho armádu od daleko početnější armády rodu Taira dělila řeka, až nepřítel dorazí. Armádě rodu Taira velel Kijomoriův syn Tomomori a podle některých zdrojů čítala až 28 000 mužů. Ta brzy dorazila a její nedočkaví jízdní samurajové se okamžitě vydali směrem k mostu, aby zaútočili na postavení Minamotů. Jak tak přicházeli další a další vojáci rodu Taira, vznikla obrovská tlačenice a jelikož most byl poničený, více než 200 samurajů rodu Taira spadlo do řeky a utopilo se. Jorimasovi samurajové mezitím vojsko rodu Taira zasypávali šípy. Tomomirovi muži se však po chvíli vzpamatovali, jízdní samurajové sesedli z koní a začali střelbu z luků jumi opětovat. Někteří samurajové rodu Taira se dokonce snažili po zbylých trámech dřevěného mostu přejít na druhou stranu. Podle japonského středověkého historického eposu Příběh rodu Taira (Heike Monogatari) se na obranu tohoto klíčového přechodu postavili tři mniši sóhei - Goči-in no Tadžima, Cucuie no Džojóa Meišúa a Ičirai Hóši, kteří samurajům rodu Taira statečně a dlouho čelili, přičemž v boji použili mnoho druhů zbraní, od luků jumi přes meče a dýky až po naginaty (dlouhá dřevcová zbraň se šavlovitou čepelí). Tadžima do dějin vstoupil jako "Odrážeč šípů", protože údajně svou roztočenou naginatou dokázal odrážet hromady šípů, které na něho mířily. To vyprovokovalo Cucuie, který oděn ve svém černém brnění vstoupil na trám mostu a lukem následně zabil 12 nepřátel a mečem 9. Na konci svých sil pak už bojoval jenom s dýkou v ruce. Mnich Ičirai, který po chvíli zahynul, ho však odstrčil a poskytl mu čas na ústup. Na opačném břehu byl Tomomori v rozpacích, jak dále postupovat. Někteří jeho důstojníci mu radili, aby se se svým vojskem posunul k nejbližšímu brodu. To by však znamenalo, že by se Jorimasa a Močihito dostali do Nary, kde by získali posily. Důstojník Ašikaga no Matataro Tadacuna však navrhl, že by se svými 300 jezdci mohl rozbouřenou řeku přebrodit. Svým jezdcům tedy vydal pokyny, aby drželi silnější koně v cestě proudu, pevně se přidržovali otěží a přes řeku překračovali ve výhodném úhlu. Zároveň jim zakázal střílet na nepřítele a přikázal jim, aby svým koním co nejvíce odlehčili. Rovněž je varoval, aby nepříteli nevystavili nechráněnou část své zbroje. Následně se jim takto řeku podařilo překročit a zaútočili na nepřítele. Když to spatřil Tomomori, rozkázal všeobecný útok přes řeku. Všichni vojáci armády rodu Taira se údajně poté vrhli do řeky. Jejich počet byl údajně tak velký, že řeku přehradili a mnohým se ji podařilo přebrodit bez větších problémů. Podle zdrojů se jich však stejně 600 utopilo. Navzdory těmto velkým ztrátám se řady samurajů rodu Taira dostaly na druhý břeh a zde se projevila jejich početní převaha. Jorimasa se se svými samuraji musel stáhnout ke chrámu Bjódóin, kde vedl poslední zoufalý odpor, aby mohl princ Močihito uniknout do Nary. Jorimasa, kterému bylo v době bitvy na mostě Udži 74 let, se stáhl za bránu chrámu a požádal svého vazala Watanabe no Čódžicu Tonóa, aby mu usekl hlavu. Ten mu odvětil, že by to nikdy nemohl udělat a že ho poslechne jen tehdy, pokud si Jorimasa vezme předtím život. Jorimasa mu odpověděl “Rozumím”, zarecitoval svou předsmrtnou báseň a vrazil si meč hluboko do břicha. Tonó mu následně usekl hlavu, kterou pak zatížil kamenem a hodil ji do řeky, aby nepadla do rukou nepřítele. Toto byl jeden z prvních zaznamenaných případů rituální sebevraždy zvané seppuku. Bitva byla u konce. 

Boj na mostě Udži (Zdroj: Osprey Publishing)

Válčící mniši sóhei (Zdroj: Osprey Publishing)

Ačkoliv Jorimasa umožnil princovi uprchnout z bojiště, jeho útěk do Nary trval jen krátce. Samurajové rodu Taira ho dostihli a usekli mu hlavu. To vyvolalo odpor v hlavním městě, jelikož bylo neslýchané, aby válečníci takto vztáhli ruku na císařského prince. Princův syn byl následně donucen zřeknout se světa a vstoupil do kláštera. Mnichy z chrámu Mii-dera čekal krutý trest za svou neposlušnost. Kijomori vyslal silné vojsko, které na chrámový komplex tvrdě udeřilo. V celodenní bitvě padlo 300 mnichů sóhei a poté, co prorazili obranu, samurajové rodu Taira podpálili většinu chrámů. Genpeiská válka začala. Pod praporcem rodu Minamoto se však později shromáždilo mnoho nepřátel rodu Taira, kteří doposud snášeli podíl poražených a chtěli se pomstít. Samotná Genpeiská válka skončila o pět let později velkou námořní bitvou u Dan-no-ura (25. duben 1185), ve které Minamoto no Jošicune a jeho 300 lodí rozdrtilo Taira no Munemoriho námořnictvo o síle 400 až 500 lodí. Rod Taira byl definitivně poražen. Tato válka byla obzvlášť ničivá, zanechala za sebou spoustu vypálených měst, spoustu mrtvých a během této války navíc Japonsko postihl velký hladomor. Minamoto no Joritomo poté založil Kamakurský šógunát a stal se jeho prvním šógunem. 

Deskotisk (ukijo-e) zobrazující bitvu na mostě Udži (Zdroj: Wikimedia Commons)

Deskotisk (ukijo-e) zobrazující bitvu na mostě Udži (Zdroj: Wikimedia Commons)