Období obchodu Nanban

Ukázka takzvané nanbanské samurajské zbroje (nanban dou gusoku) ze 16. století, jejíž součástí je i portugalský kyrys a italská přilba kabaset. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Tuto zbroj daroval Iejasu Tokugawa jednomu ze svých nejbližších generálů, Sakakibara Jasumasovi, těsně před bitvou u Sekigahary (21. říjen 1600). Od té doby byla zbroj ve vlastnictví rodu Sakakibara. Kromě portugalského kyrysu a italské přilby kabaset jsou součástí této zbroje i klasické prvky japonských samurajských zbrojí, jako například látkové rukávy s kovovými destičkami (kote), chrániče holeně (suneate) a chrániče stehen (haidate).  

Jako období obchodu Nanban (japonsky 南蛮貿易時代, v překladu doslova "jižní barbarské obchodní období") se označuje období japonské historie, které započalo roku 1543 příchodem Evropanů do Japonska a skončilo roku 1616, kdy vláda Tokugawského šógunátu zvaná bakufu začala prosazovat politiku izolacionismu, která je v japonštině známá jako sakoku (japonsky 鎖国, v překladu "zavřená země"). Jako první do Japonska přišli portugalští obchodníci, misionáři, průzkumníci a mořeplavci, s nimiž Japonci navázali obchodní kontakt (po nich do Japonska přišli i Španělé, Angličané a hlavně Holanďané). Kromě evropských potravin (například portugalské víno; zajímavostí je, že Portugalci stojí i za vznikem známého japonského pokrmu tempura), uměleckých děl a předmětů, náboženství, jazyka a techniky stavby evropských lodí Portugalci do Japonska samozřejmě dováželi i zbraně. Japonce nejvíce zaujaly moderní palné zbraně evropského typu - arkebuzy s doutnákovým zámkem, které byly pojmenovány podle ostrova Tanegašima, kde jim je v roce 1543 poprvé představili dva portugalští obchodníci António da Mota a Francisco Zeimoto. Do té doby Japonci používali palné zbraně původem z Číny zvané teppó. Portugalské arkebuzy však byly lehčí, dalo se s nimi lépe mířit a měli důmyslnější mechanismus. Japonci začali portugalské arkebuzy vyrábět hromadně a do konce 16. století jimi byla vybavena každá klanová armáda - tyto zbraně velmi zasáhly do zrovna probíhajících válek období válčících států (japonsky 戦国時代, Sengoku džidai, polovina 15. století až začátek 17. století). Japonci si rovněž oblíbili například i rapíry nebo právě kyrysy a přilby evropského typu (převážně přilby morion a kabaset), které kombinovaly se zbývajícími částmi svých vlastních japonských zbrojí. Evropské kyrysy navíc údajně chránily lépe před kulkami z arkebuz než tradiční japonské samurajské zbroje. Kvůli velkému rozšíření palných zbraní Japonci začali vyrábět nový, modernější druh samurajské zbroje tósei gusoku, což byla klasická válečná zbroj, která se koncem období válčících států stala univerzální zbrojí. K tomuto druhu zbroje se využíval kyrys typu okegawadó, který byl složený z malých železných plátů. 

Nanbanský obchod upadl začátkem vlády Tokugawského šógunátu, který se obával vlivu křesťanství v Japonsku, zejména římskokatolických Portugalců. Po katolickém šimabarském povstání (1637 - 1638) byli z Japonska vyhnáni portugalští misionáři a obchodníci. Roku 1641 byli z Japonska vykázáni kompletně všichni cizinci kromě protestantských Holanďanů, kteří směli zůstat na malém umělém ostrůvku Dedžima poblíž Nagasaki, kde mohli omezeně obchodovat (pro soubor všech znalostí dosáhlých Japonci prostřednictvím jejich kontaktů s Holanďany na ostrově Dedžima se používá výraz rangaku, což v překladu znamená doslova „nizozemské učení“; díky ostrovu Dedžima bylo Japonsku umožněno držet krok se západními technologiemi a medicínou v době, kdy byla země pro cizince uzavřená). Křesťanství bylo zakázáno pod trestem smrti. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Období izolace trvalo až do poloviny 19. století. 

(Zdroj: Gettyimages)

(Zdroj: Wikimedia Commons)

(Zdroj: giuseppepiva.com)

(Zdroj: Wikimedia Commons)