Naomasa Ii a bitva u Sekigahary

září 26, 2020

Naomasa Ii a bitva u Sekigahary

Tokugawova elitní jednotka samurajů, přezdívaní jako "Rudí ďáblové", útočí pod vedením daimjóa a Tokugawova generála Ii Naomaseho na rozmístěné jednotky pěších samurajů a lehkých pěšáků ašigaru Šimazu Jošihira z provincie Sacuma, bitva u Sekigahary, 21. říjen 1600.

(Zdroj: Osprey Publishing)

Naomasa Ii (4. března 1561 – 24. března 1602) byl daimjó (japonsky 大名, v překladu "Velké jméno", byli to členové japonské vysoké šlechty, osobní vazalové císaře a nezávislí pánové provincií) provincie Tótómi a jeden z hlavních generálů sloužících pozdějšímu šógunovi Iejasuovi Tokugawovi. Rod Ii, stejně jako rod Tokugawa, však byl vazalským rodem klanu Imagawa, jehož daimjó byl generál Jošimoto Imagawa, který vládl provinciím Mikawa, Suruga a Tótómi. Jošimoto Imagawa byl velmi hrdý a ctižádostivý muž, který si o sobě myslel, že by mohl sjednotit Japonsko, a tak se roku 1560 připravil k útoku na Kjóto, tehdejší hlavní město Japonska, aby podrobil šóguna Ašikagu své vůli. S Jošimotem Imagawou tuto výpravu podnikli i tehdejší vůdce rodu Ii - Naohira Ii, a Motojasu Macudaira (později známý jako Iejasu Tokugawa) z Mikawy.

Během tažení vstoupil Jošimoto Imagawa se svou armádou na území Owari patřící Odovi Nobunagaovi. V nevyhnutelném střetu, který musel následovat, měl Jošimoto převahu deset ku jedné nad Odovou armádou. Ke střetnutí nakonec došlo v červnu 1560 během bitvy u Okehazamy, kdy Oda Nogunaga překvapil Jošimotovi jednotky útokem ze zálohy, který byl navíc podpořen náhlou průtrží mračen. Jošimoto Imagawa a Ii Naohira byli zabiti a zbylí velitelé, včetně Tokugawy, přeběhli na Odovu stranu, který se díky této bitvě dostal mezi nejvýznamnější válečníky Japonska té doby a rovněž to byl první krok k jeho vysněnému cíli – sjednocení Japonska. Imagawova frakce byla zcela zničena a Jošimotův syn Udžizane se zoufale snažil udržet klanové území. Když k němu dolehly zvěsti, že i rodina Ii má v plánu odejít, následovala čistka rodu, kterou jako jediný přežil Ii Naomasa, a to u své tety v buddhistickém chrámu. Ii Naomasa však usiloval o navrácení svého majetku, a tak poté svůj úkryt opustil a spojil se s nyní již úspěšným daimjóem Iejasu Tokugawou, který byl navíc ve spojenectví s Odou Nobunagou. Od té doby ho začal potkávat jeden úspěch za druhým. Roku 1581 pomohl Odovi Nobunagovi a Iejasu Tokugawovi dobýt hrad Takatendžin, kde se nacházela posádka věrná Kacujori Takedovi (byl synem slavného Šingena Takedy), který hrad o 7 let předtím dobyl. Sám Kacujori Takeda byl poražen roku 1582 během bitvy u Toríbaty, která byla součástí tažení Ody a Tokugawy proti klanu Takeda. S půdou pro pěstování rýže Ii Naomasa rovněž získal mnoho bývalých vazalů Takedy Kacujoriho, mezi jinými i oddíly generála Jamagaty Masakageho, mladšího bratra Obuy Toramasy, který všechny své bojovníky oblékal do rudé zbroje. Tokugawa Iejasu Naomasovi navrhl, aby tento postup zopakoval, a tak se zrodili Iiho "Rudí ďáblové" (Ii no akazonae). Tito elitní samurajové měli červeně natřené nejen brnění, ale i přilby kabuto, postroje koní, prapory sašimono, praporce nobori a i další části výstroje. Na bojišti byli vždy dobře viditelní a jejich pán se pyšnil tím, že to jsou nejlepší muži bojující pod praporcem Tokugawů, kteří jsou vždy na čele útoku proti nepříteli. Po sérii bitev u Komaki a Nagakute roku 1584, ve kterých proti sobě stáli vojska Tojotomi Hidejošiho a spojená vojska Iejasu Tokugawy a druhého syna Ody Nobunagy, Ody Nobukacu, zafungoval Naomasa jako hostitel Hidejošiho matky, která byla nějakou dobu držena jako rukojmí na hradě Okazaki. Roku 1585 se Ii Naomasa stal jedním ze Čtyř nebeských králů Tokugawy - nazývaní jako šitennó, což bylo označení pro čtyři nejefektivnější samurajské generály, kteří loajálně bojovali po boku Tokugawy v období Válčících států. V roce 1590 měl další příležitost prokázat své schopnosti, když šel Iejasu Tokugawa do války za Tojotomi Hidejošiho proti rodu Hódžó. Při obléhání Odawary, hlavního sídla rodu Hódžó, se Naomasa a jeho Rudí ďáblové probojovali za hradbu dírou po výbuchu. Šarvátka byla velmi krvavá, ale hrad se nakonec vzdal pod hrozbou vyhladovění. Když pak území rodu Hódžó připadlo Iejasuovy, postaral se, aby byl Naomasa adekvátně odměněn – Naomasa od něj získal léno Takasaki (provincie Kózuke, 12 000 koku). Koku (japonsky: 石) je historická japonská jednotka objemu, která odpovídala deseti krychlovým šaku. Přibližně 3,6 koku odpovídalo jednomu krychlovému metru. Koku původně definovalo množství rýže, historicky pak toto množství odráží dostatečnou zásobu potravy pro jednoho člověka na jeden rok. Imdžinské válce (23. května 1592 – 24. prosince 1598), což byla série dvou japonských invazí na korejský poloostrov, se Iejasu Tokugawa i Ii Naomasa vyhnuli. Zpět do boje se dostali až roku 1600 během Sekigaharského tažení. Ii Naomasa aktivně se zúčastnil dobývání hradu Gifu 23. srpna 1600. Samotná bitva u Sekigahary, která je považována za jednu z největších a nejdůležitějších bitev Japonska, se odehrála 21. října 1600 (městečko Sekigahara leží v prefektuře Gifu v centrálním Japonsku - historicky se jedná o provincii Mino). Noc z 20. na 21. října byla deštivá a divoké poryvy větru hnaly kapky deště do tváří vojáků západní i východní armády. Takovéto počasí pochopitelně příliš nenahrávalo operacím desítek tisíc mužů. Promoklá krajina byla navíc zahalena podzimní mlhou. Západní armáda, která byla věrná Tojotomi Hidejorimu, synovi Tojotomi Hidejošiho, byla tvořena převážně klany ze západního Japonska a čítala zhruba 128 000 vojáků, jimž veleli samurajové/generálové/daimjové jako Micunari Išida, Móri Terumoto, Moričika Čósokabe, křesťanský daimjó Koniši Jukinaga, Kagekacu Uesugi nebo Hideie Ukita. Tokugawova východní armáda, která se skládala z klanů východního Japonska, čítala zhruba 75 000 vojáků, jimž veleli samurajové/generálové/daimjové jako Iejasu Tokugawa, Masamune Date, Kijomasa Kato, Honda Tadakacu a rovněž i Ii Naomasa, se kterým tu bylo i zhruba 3600 jeho "Rudých ďáblů".

Naomasa Ii (Zdroj: Wikimedia Commons)

Replika zbroje Iiho Naomasy v lokálním muzeu (Zdroj: Wikimedia Commons)

Ve 4 hodiny ráno také došlo k první přestřelce dne, kdy předsunuté oddíly Fukušimy Masanoriho doslova narazily na pozice Ukity Hideie. Obě zaskočené strany na sebe spustily zuřivou palbu. Po několika minutách však Masanori nařídil ústup. Za rozbřesku už dělilo obě vojska jen několik set metrů. V 8 hodin se z řad východní armády oddělilo 30 jezdců - byli to Ii Naomasa a jeho Rudí ďáblové, kteří jeli už přímo do útoku. Naomasa měl totiž být původně v druhé linii a čest velet prvnímu útoku měla připadnout Fukušimovi Masanorimu (rovněž měl osobní zodpovědnost za bezpečí Iejasuova čtvrtého syna, Macudairy Tadajošiho), avšak to bojovný Naomasa nehodlal trpět a prodral se kupředu. Když boj začal, vedl Naomasa své Rudé ďábly proti oddílům Ukity Hideie, poté však, v pozdější fázi bitvy, obrátil svůj útok proti Šimazuovi ze Sacumy. Šimazu se stáhl zpátky a po ústupu zbytku armády započal odvážnou akci jako zadní voj. Ii Naomasa ho pronásledoval, avšak doplatil na svou rudě zářící zbroj s praporcem, na němž bylo zlatě vyšito písmeno I (jeho rudě oděná armáda na koních byla jednou z mála dobře viditelných a identifikovatelných věcí, mlha a kouř z množství arkebuz viditelné podmínky zhoršovaly). Ii Naomasu totiž vážně zranila kulka z arkebuzy, která prolétla břichem jeho koně, změnila směr a zasáhla Naomasu do lokte, jejž roztříštila. Existují dvě možnosti, kdo Naomsau zasáhl: za prvé mohlo jít o klasické lehké pěšáky ašigaru vyzbrojené arkebuzami, kteří měli za úkol pálit na nepřátelské důstojníky, a nebo se mohlo jednat o nindži, které klan Šimazu ze Sacumy během bitvy použil (klan Šimazu vyvinul mimořádnou střeleckou taktiku, kdy střelci byli záměrně necháváni vzadu, když se armáda formovala k boji). Naomasa se poté i se svým koněm zhroutili mezi své muže, načež mu jeden z jeho mužů okamžitě poskytl základní ošetření a krvácejícího dopravil do bezpečí mimo bitvu (zraněný Ii Naomasa byl v rámci první pomoci ošetřen nindžou z provincie Iga jménem Miura Joemon, který byl v jeho službách). Když se o tom doslechl Iejasu Tokugawa, osobně přispěchal a Naomasovi ránu obvázal. Navzdory svým zraněním byl Ii Naomasa ještě poslán, aby dobyl hrad Sawajama, sídlo hlavního velitele poražené armády Išidy Micunariho. Jako odměnu za tuto loajální službu daroval Iejasu Naomasovi Micunariho léno Sawajama (provincie Ómi, 180 000 koku). A protože byla Sawajama při obléhání úplně zničena, rozhodl se Ii Naomasa vybudovat nové sídlo v nedalekém Hikone. Během několika let byl v Hikone vybudován hrad, který se stal sídlem Rudých ďáblů. Ii Naomasa se však ze svého zranění nikdy nevzpamatoval a zemřel na jeho důsledky roku 1602.