Diplomatické mise Tokugawského šógunátu

září 29, 2020

Diplomatické mise Tokugawského šógunátu

Samurajové vyfotografovaní před Velkou sfingou v Gíze, Egypt, rok 1864

(Zdroj: Pinterest)

Samurajové na fotografii jsou členové tzv. druhé japonské diplomatické mise do Evropy, která byla vyslána 6. února 1864 vládou Tokugawského šógunátu a kterou vedl Ikeda Nagaoki, správce městečka Ibara v provincii Biččú (dnes prefektura Okajama). Pomocným vedoucím mise byl Kawazu Sukekuni.

Tato výprava navazovala na tzv. první japonskou diplomatickou misi do Evropy, která trvala od 21. ledna 1862 do 30. ledna 1863 a kterou vedl Takenouči Jasunori, správce provincie Šimocuke (dnes prefektura Točigi). První mise měla celkem 40 členů a vládou Tokugawského šógunátu byla vyslána, aby získala poznatky o západní civilizaci, ratifikovala smlouvy a oddálila otevření měst a přístavů zahraničnímu obchodu. Jednání se konala ve Francii, Velké Británii, Nizozemsku, Prusku, Rusku a nakonec i v Portugalsku. Členové této mise byli mnohokrát fotografováni slavnými evropskými fotografy a rovněž se zúčastnili světového veletrhu v Londýně. Mise byla uzavřena podepsáním Londýnského protokolu 6. června 1862, který oddálil otevření přístavů Osaka, Hjogo, Edo a Niigata o pět let, do 1. ledna 1868.

Cílem druhé mise bylo podepsání dohody s Francií o uzavření přístavu Jokohama zahraničnímu obchodu. Japonci měli zájem na opětovném uzavření země před západním vlivem a návratu Japonska do stavu sakoku (v překladu "zavřená země" - politika izolacionismu). Mise byla vyslána po tzv. "rozkazu k vyhoštění barbarů", který vydal císař Kómei jako odpor proti westernizaci Japonska a po incidentech v úžině Šimonoseki, kde došlo k několika střetnutím mezi armádou klanu Čóšú a loďstvem Spojených států, Velké Británie, Francie a Nizozemska. Na cestě do Francie navštívili členové mise Egypt, kde je fotografoval Antonio Beato, bratr slavného fotografa Felixe Beata. Vyslanci se však 23. srpna 1864 do Japonska vrátili s nepořízenou, jelikož Jokohama byla od roku 1854 (připlutí komodora Perryho) centrem zahraniční přítomnosti v Japonsku a její uzavření evropským a americkým lodím jednoduše nebylo možné.

Těmto výpravám předcházely ještě dvě japonské diplomatické mise do Evropy. V roce 1582 byla katolickým daimjóem (japonsky 大名, v překladu „Velké jméno“, daimjó je označení člena japonské vysoké šlechty, osobních vazalů císaře, formálně mu podřízených, ale ve skutečnosti nezávislých pánů provincií) Ótomo Sórinem během historického období Tenšó vyslána mise, jejíž členové navštívili papeže a panovníky mnoha zemí Evropy. Výpravu vedl Mancio Itó, japonský šlechtic, který se stal oficiálně prvním japonským emisarem v Evropě. V letech 1613 až 1620 vedl do Evropy a rovněž do Mexika delegaci i samuraj a daimjó Hasekura Rokuemon Tsunenaga, vazal Masamune Dateho, daimjóa ze Sendai.. Byl prvním oficiálním japonským velvyslancem na americkém kontinentu a prvním kontaktem mezi Japonskem a Francií. Dne 17. února 1615 byl v Madridu Hasekura pokřtěn osobním kaplanem španělského krále a přijal jméno Felipe Francisco Hasekura. Hasekurova cesta však přinesla jen velmi málo výsledků (evropští monarchové odmítli uzavřít nabízené smlouvy a dohody, kvůli zhoršující se situaci křesťanů v Japonsku), ačkoliv zanechala v Evropě velmi příznivý dojem. V roce 1860 byla vládou Tokugwaského šógunátu rovněž vyslána diplomatická mise do Spojených států, jejíž členové měli za úkol ratifikovat tzv. smlouvu o přátelství a obchodu mezi Japonskem a Spojenými státy. Příslušníci této výpravy navštívili San Francisco, New York a Washington D. C.