Horagai - signální zařízení na bojištích středověkého Japonska 

Reenactor předvádějící samuraje troubícího na horagai (Zdroj: Alamy)

Horagai (法螺貝), nebo též džinkai (陣貝), je název hudebního nástroje/dorozumívacího či signálního zařízení, které se v Japonsku používá k různým účelům již po staletí a které je vyrobeno z lastury. Lastura pochází od tritonky indické (Charonia tritonis), což je druh velkého mořského plže z řádu kruhožábří (Archaeogastropoda), který se vyskytuje ve vodách Indického oceánu a Tichého oceánu. Na rozdíl od většiny ostatních hudebních nástrojů vyrobených z lastur z jiných částí světa, které dokáží zahrát pouze jeden tón, japonská horagai dokáže zahrát 3 nebo 5 tónů. Různých výšek lze dosáhnout pomocí bronzového náústku, který je k lastuře připevněn. Při teplotách pod bodem mrazu (často se vyskytujících v horských oblastech Japonska) však rty mohou na kovový povrch přimrznout, takže se rovněž používají dřevěné nebo bambusové náustky.  

  

Tento nástroj sloužil během japonské historie k mnoha různým účelům, a tak dostal podle své funkce řadu jmen. Dvě hlavní odvětví, ve kterých se tento nástroj využívá nebo využíval, je náboženství a válečnictví. Buddhističtí mniši používají horagai k náboženským účelům již přes 1000 let. Dnes se tento hudební nástroj využívá například při rituálu omizutori (vodní kresba) během oslav zvaných šuni-e (修二会) v buddhistickém chrámu Tódaidži ve městě Nara. Zajímavostí je, že i dnes existují speciální hudební školy, kde se studenti učí hrát tradiční hudbu právě na horagai. Hudební nástroj horagai je však spojován především s jamabuši (山伏; v překladu "horský asketa"), aksetickými válečnými mnichi, jimž jsou přičítány nadpřirozené schopnosti, zvláště léčitelské, či schopnost komunikace s božstvy anebo duchy zemřelých. Jamabuši používali horagai k tomu, aby si navzájem signalizovali svou přítomnost (nebo pohyby) napříč horami a doprovázeli zpívání súter. 

Japonský samurajský reenactor, troubící na horagai (Zdroj: Pinterest)

  

Během japonské historie, zejména pak ve středověku, se hudební nástroje horagai rovněž využívali ve válečnictví. Ve válečnictví se tomuto nástroji říkalo džinkai (陣貝; v překladu "válečná lastura") a nástroj sloužil jako dorozumívací či signální zařízení. Válečné džinkai, které byly vyrobeny z obzvlášť velkých lastur, byly vybaveny převážně bronzovými, ale občas i dřevěnými náústky. Pomocí džinkai se na bojištích signalizovaly povely pro útok, ústup nebo změnu strategie. Samuraji, který měl džinkai na starost, se říkalo kai jaku (貝役). Džinkai rovněž nastavoval rytmus pro pochodování a také povzbuzoval samuraje a vojáky ašigaru při útocích. Rovněž se s ním mohl mást nepřítel, který podle jeho zvuku mohl usoudit, že když nepřátelská armáda ve svých řadách vyžaduje tato signální zařízení, tak počet jejích jednotek musí být velký. Mnoho daimjóú do svých klanových vojsk naverbovalo mnichy jamabuši, kteří v nich následně sloužili jako kai jaku (kvůli jejich zkušenostem s nástrojem). Daimjó (japonsky 大名, v překladu „Velké jméno“) je označení člena japonské vysoké šlechty, osobních vazalů císaře, formálně mu podřízených, ale ve skutečnosti nezávislých pánů provincií, kteří figurovali v historických obdobích Sengoku a Edo. 

  

(Zdroj: Wikimedia Commons)

V Koreji se používal a používá velmi podobný hudební nástroj, kterému se říká nagak (také na, sora, nebo godong) a který se využívá převážně pro vojenský pochod zvaný daechwita. Lastura, ze které je tento nástroj vyroben, pochází ze stejného živočicha jako horagai. Narozdíl od horagai, nagak dokáže zahrát pouze jeden tón. 

Kolorovaná fotografie japonského herce, který je oblečen

v samurajské zbroji a předvádí troubení na horagai (Zdroj: Wikimedia Commons)