Hwacha - korejský raketomet (15. - 16. století) 

Korejští vojáci s raketometem hwacha (Zdroj: Osprey Publishing)

Od roku 1350 se Korea potýkala s pustošivými nájezdy pirátů wakó. Wakó byli piráti především japonského, ale také čínského (hlavně v pozdějších dobách) a korejského původu, kteří od 13. až do 16. století podnikali nájezdy na pobřeží Korejského poloostrova a Číny. Útočištěm těchto pirátů, kteří vynikali v mořeplavbě, byly ostrovy v Japonském a Východočínském moři, odkud podnikali nájezdy a útoky na pobřeží, přičemž se občas dostali i hlouběji do vnitrozemí. V polovině 14. století vládla v Koreji královská dynastie Korjo (v roce 1374 jejich říše zabírala téměř celý Korejský poloostrov). Korejci hledali pro boj s piráty pomoc i v Číně (dynastie Ming) a v Japonsku.  

Roku 1377 byla do Japonska, konkrétně na ostrov Kjúšú, vyslána delegace, v jejímž čele stál korejský ministr, diplomat a učenec Čong Mong-džu (22. listopadu 1337 – 4. dubna 1392). Cílem této delegace bylo vyjednat s Japonci pomoc při boji s piráty. Jednání nakonec skončilo úspěšně a samurajský velitel Imagawa Sadajo, který na ostrově Kjúšú zastával funkci tandai (tato funkce by se dala přirovnat ke guvernérovi), následně proti pirátům wakó podnikl několik akcí. Později dokonce navrátil piráty ukořistěný majetek, který jim zabavil, zpátky do Koreje. 

V roce 1373 král Gongmin navštívil nově postavenou flotilu, jejímž hlavním úkolem byla ochrana korejského pobřeží a boj s piráty wakó. Během ceremoniálu byla královi Gongminovi představena i střelba z několika děl. To na krále nejspíš udělalo dojem, jelikož hned poté nařídil z mingské Číny objednat velkou zásilku děl a střelného prachu. Ta dorazila roku 1374. Korejci se však snažili od Číňanů získat především výrobní postup střelného prachu, jenže Číňané považovali technologii výroby střelného prachu za státní tajemství a omezili obchodování se základními dusíkatými surovinami, které bylo možné sehnat pouze v Číně. Korejcům se však podařilo získat knihu Chuo-lung-ťing, což je pojednání o střelných a raketových zbraních sepsané Ťiao Jüem a Liou Ťiem ve vznikající mingské říši v druhé polovině 14. století a roku 1477 se nižšímu vojenskému důstojníkovi jménem Choe Mu-seon podařilo získat potřebné znalosti, jako byla například metoda čištění dusičnanu draselného, od čínských obchodníků s dusičnany. Tak byl vyvinut první korejský střelný prach. Roku 1377 byl zřízen vládní úřad, který dohlížel na vývoj a výrobu střelných zbraní (na vše dohlížel Choe Mu-seon, který byl jmenován vrchním konstruktérem a rovněž byl i povýšen do velitelské hodnosti). V letech 1378 a 1380 porazilo korejské loďstvo za pomocí děl piráty wakó u ústí řeky Geum. Významných vítězství nad piráty wakó za pomocí střelných zbraní dosáhli Korejci i v letech 1380 a 1383. Střelné zbraně byly nejvyššími vojenskými vůdci korejského království uznány jako nejdůležitější prvek národní obrany. Roku 1392 přebrala v korejském království moc dynastie Čoson. 

Do roku 1395 Korejci zkonstruovali mnoho střelných zbraní, které byly zkonstruovány po vzoru těch mingských. Jednalo se především o ruční kanóny, rakety zvané juhwa a nebo moždíře a signální zbraně. Z raket juhwa byly následně vyvinuty důmyslnější rakety zvané singijeon. Roku 1409 korejští vědci Yi Do a Choi Hae-san (syn Choe Mu-seona) vyvinuli první hwachu, což byl raketomet, který mohl střílet 100 až 200 raket typu singijeon (roku 1410 mělo korejské loďstvo již 160 lodí vyzbrojených kanóny). Silnější a efektivnější hwachy byly vyvinuty roku 1451 na rozkaz krále Munjonga a jeho bratra Yi Gu. Tato "hwacha Munjong" byla schopna vystřelit zároveň 100 raket singijeon a 200 nábojů, které se používaly do korejských kanónů typu chongtong. 50 hwach bylo rozmístěno v Hanseongu (dnešní Soul) a 80 jich bylo rozmístěno podél severní hranice říše. Koncem roku 1451 byly na poloostrově rozmístěny stovky hwach. 

Střelbyschopná replika hwachy (Zdroj: Pinterest)

Střelbyschopné repliky hwach (Zdroj: Pinterest)

Dřevěná část raketometu, ze které byly odpalovány rakety singijeon, obsahovala 100 až 200 válcových otvorů, do kterých byly rakety umísťovány. Otvory měly v průměru od 2,5 cm do 4 cm, což zároveň umožňovalo střílet i šípy s ocelovými hroty zvané gungdo, které byly tenčí než rakety singijeon. Rakety singijeon, což byly v podstatě speciální zápalné šípy, se dělily na velké, střední a malé. Velké byly dlouhé 52 cm a jejich dolet byl 1 až 2 kilometry. Střední byly dlouhé 13 cm a jejich dolet byl 150 metrů (i tak byly střední singijeon schopné udělat v zemi 30 cm hluboký kráter). Malé singijeony byly v podstatě pouze klasické šípy, ke kterým bylo přiděláno pouzdro se střelným prachem (jinak však neměly žádné výbušné schopnosti). Malé singijeony měly dolet 100 metrů. Raketomety hwacha byly obvykle vyráběny z borovicového dřeva, ačkoliv se podle záznamů občas používalo i dřevo dubové. Lana byla vyrobena z konopí. Kola byla obvykle připevněna dřevěnými čepy a železnými nápravami. Aby se snížilo tření mezi koly a nápravami, byl použit dehtový olej. Během boje mohla posádka hwachy raketomet přesunovat dle libosti. Korejské vojsko rovněž zahrnovalo kováře a obléhací inženýry, kteří mohli provádět opravy hwach v případě poškození v důsledku špatného počasí či bitvy. Záznam z 15. století uvádí, že byl proveden pokus, kdy hwacha střílela šípy s kovovými hroty na 100 metrů vzdáleného panáka ve zbroji a se štítem. Panák byl po pokusu šípy kompletně probodán. 

Replika hwachy v muzeu (Zdroj: Pinterest)

Replika hwachy v muzeu (Zdroj: Pinterest)

Raketomety hwacha byly použity nejvíce během imdžinské války (1592–1598), což byl konflikt mezi nově sjednoceným Japonskem a aliancí Korejského království a čínské Říše Ming. Japonci během této války podnikli invazi na korejský poloostrov hned dvakrát, v letech 1592 a 1597. Raketomety hwacha byly umístěny především v hradech, pevnostech a různých obranných postaveních. Jejich role byla tedy především obranná (podle některých historiků však v některých případech i útočná). O jejich vysoké efektivitě v boji se Japonci brzy přesvědčili na vlastní oči. Během bitvy u Haengju (14. březen 1593) 3400 korejských vojáků odrazilo za pomoci 40 hwach japonskou armádu o síle 30 000 vojáků, která se snažila dobýt zdejší pevnost. Japonští pěší samurajové a lehcí pěšáci ašigaru obvykle postupovali v hustých formacích a proto pro raketomety hwacha představovali ideální cíl. Raketomety hwacha byly rovněž umístěny na některých lodích (lodě typu panokseon) v loďstvu korejského admirála I Sun-sina. Tyto lodě mohli díky tomu útočit na japonská plavidla z dálky. V rámci námořního válčení byly hwachy použity například během bitvy u Norjangu (16. prosinec 1598). Raketomety hwacha byly do bitev dopravovány s velkou eskortou vyzbrojených vojáků. K přemísťování raketometů hwacha se používaly především zvířaty tažené vozy. Před tím, než mohl být raketomet použit, musel být nejprve smontován dohromady z jednotlivých částí. Jakmile byla hwacha připravena k boji, obsluha použila střelný prach uložený v látkových sáčcích připevněných na každé roznětce. Poté mohla obsluha nabít hwachu zápalnými raketami singijeon či šípy s kovovými hroty a raketomet byl připraven ke střelbě. Střelba byla provedena zatáhnutím za lana, která byla připevněna k roznětkám. Na lodích byla manipulace s raketomety hwacha odlišná a složitější, protože obsluha musela najít vhodné a stabilní místo pro střelbu. Někteří vojáci, kteří raketomety obsluhovali, byli raději na palubách veslařů, kde mohli střílet z oken, zatímco jiní byli raději na hlavní palubě, aby mohli střílet na plachty nepřátelských lodí. 

Boje během Imdžinské války (Zdroj: Osprey Publishing)