Sóhei - japonští válčící mnichové 

Válčící mniši sóhei v bitvě (Zdroj: Osprey Publishing)

Sóhei (僧兵, v překladu "mniši válečníci" nebo "mniši vojáci") byli hluboce nábožensky založení, buddhističtí mniši, kteří byli vycvičeni a organizováni k vedení války. Působili v dobách středověkého i feudálního Japonska. Za jejich vznikem stály především různé politické a náboženské spory mezi chrámy a neshody s císařským dvorem a vládnoucími vrstvami. Tudíž hráli důležitou roli v ochraně chrámů a svůj vliv a moc si velmi často vydobývali silou. První a největší buddhistické chrámy byly postaveny na hoře Hiei a ve městě Nara poblíž Kjóta během historického období Nara (710 až 794), z nichž nejznámějšími chrámy jsou Tódaidži, Kófukudži, Mii-dera a Enrjakudži (buddhismus se do Japonska dostal v 6. století). V Enrjakudži byla také založena nová buddhistická sekta Tendo, která měla fungovat mimo vliv duchovních z Nary. Tyto chrámy měli velký politický vliv, avšak neuplatňovali jej za pomocí vojenské síly. První válčící mniši se objevili poprvé v historickém období Heian (794 až 1185), kdy mezi různými chrámy a mezi různými sekty buddhismu vypukly hořké politické spory ohledně císařského jmenování do nejvyšších chrámových pozic. Během období Heian se do Japonska ale dál dostávaly různé čínské vlivy, včetně budhismu a taoismu. První konflikt mezi mnichy napočal v roce 949, kdy 56 mnichů z Tódaidži uspořádalo protest před rezidencí kjótského úředníka. Protesty tohoto druhu pokračovaly dále v průběhu 10. století, z nichž některé z nich přerostly v potyčky, během kterých byli zabiti někteří jejich účastníci. Proto v roce 970, po sporu mezi Enrjakudži a svatyní Jasaka v Kjótu, byla opatem Rjógenem založena první armáda válčících mnichů. V roce 981 se následně rozhořel spor mezi kláštery Enrjakudži a Mii-dera, který přerostl v ozbrojený konflikt který trval až do 12. století, během něhož mniši z Enrjakudži dvakrát chrám Mii-dera vypálili (v letech 1121 a 1141). Na konci 12. století vypukla Genpeiská válka (1180 až 1185), ve které proti sobě stály znepřátelené rody Taira a Minamoto. Rod Minamoto získal na svou stranu mnichy z Mii-dera a rod Taira mnichy z Enrjakudži. Během Bitvy u Udži (20. červen 1180), což byla nejznámější bitva, které se válčící mnichové účastnili, se mnichové z Mii-dera spolu se samuraji věrnými rodu Minamoto pokusili ubránit most přes řeku Udži a chrám Bjódóin před útočícími jednotkami rodu Taira, avšak nakonec byli poraženi. Během bitvy mniši odstranili z mostu většinu dřevěných prken, aby zabránili nepřátelským samurajům na koních v jeho překročení. Následně byl založen kamakurský šógunát a započalo historické období Kamakura (1185 až 1333), během kterého vládli šógunové z rodů Minamoto a Fudžiwara. Ve 13. a 14. století se mniši účastnili válek jen minimálně, jelikož kláštery byly fyzicky, politicky i spirituálně přestavěny. Během historického období Nanbokučó (1336 až 1392), které se časově překrývá s prvními desetiletími historického období Muromači, válčící mnichové z klášterů nabídli své služby synovi císaře Go-Daigo, který s jejich pomocí zahájil povstání proti kamakurskému šógunátu. Povstání však bylo poraženo. Následně se chopil moci šógunát ašikaga, který upřednostňoval zen oproti jiným buddhistickým sektám. V letech 1340 až 1360 proto probíhaly boje mezi příznivci sekt tendai a zen. Jenže sekty založené na náboženské zapálenosti byli brzo vojenskou silou překonány mladšími populistickými sektami, a tak vznikla buddhistická sekta Ikkó-ikki, kterou vedl náboženský reformátor Jošizaki Rennjó. Tato sekta byla složena především z rolníků a oddaných válečníků, kteří striktně dodržovali rituály. Během zmatků následující válku Ónin (1467 až 1477) se jim podařilo získat vládu nad provincii Kaga, předtím ovládanou samurajskou rodinou Togaši, v roce 1488. Byli první kdo v Japonsku, nepocházející od dvora nebo z řad samurajů, vládl nad provincii. Jejich vliv rostl a získali významné lokality mimo Kagu, jako Išijama Hongandži a Nagašima. Tokugawa Iejasu zaútočil na Ikkō-ikki z Mikawy v roce 1564 v Bitvě u Azukizaky (15. leden 1654), ale byl poražen. Následně se vrátil s kontingentem válčících mnichů z jeho vlastní buddhistické sekty Džódošú, mnichy Ikkō-ikki porazil a jejich chrámy vypálil. S Ikkō-ikki poté vedl válku Oda Nobunaga, který třikrát zaútočil (v letech 1571, 1573 a 1574) na sérii opevnění a pevností u Nagašima, které byly kontrolovány válčícími mnichy z Ikkō-ikki. Oda Nobunaga je definitivně porazil v roce 1580, po námořních bitvách u Kizukawaguči (1576 a 1578), ve kterých bojoval s námořnictvem rodu Móri. V letech 1580 až 1603 různé frakce válčících mnichů pomáhali Iejasu Tokugawovi v boji proti jeho rivalovi Tojotomi Hidejošimu, avšak po roce 1603 jejich éra skončila. 

Válčící mniši sóhei nesou přenosnou svatyni mikoši a vydobývají si respekt

u vesničanů (Zdroj: Osprey Publishing)

Minamoto a válčící mnich Benkei (Zdroj: Wikimedia Commons)

Válčící mniši jsou známí především svými bílími kapucemi, které zakrývali krk, avšak obličej nechaly volný, a čelenkami hačimaki. Přes bederní roušku fundoši si oblékali kimono. Nosili slaměné sandále waradži, nebo geta dřeváky, a na rukách nosili rukavice kote, látkové s plechovými destičkami. Jako výzbroj používali hlavně naginaty (dlouhé dřevcové šavlovité zbraně), tradiční japonské meče tači, dýky tantó, dlouhé dřevěné nebo kovové válečné kyje kanobó nebo dlouhé japonské luky daikjú (byli to mistři v lukostřelbě). Na konci 16. století začali válčící mniši ve velkém používat arkebuzy, jednoduché muškety. Asi nejznámějším válčícím mnichem byl Saitó Musašibó Benkei (1155 - 1189), který sloužil Minamotu Jošicunovi. Obvykle je popisován jako muž velké síly a oddanosti a jeho příběh je součástí japonského folklóru. V bitvách často bojovali po boků válčících mnichů také mniši jamabuši (山伏, v překladu "skrývající se v horách"), což byly podle tradice osamělí mniši-válečníci, kteří putovali po posvátných kopcích, měli často blízko k buddhismu a podrobovali se tvrdé askezi. Během svých cest se snažili získat nadpřirozené schopnosti a věnovali se šamanismu. Zajímavým příkladem jsou také zen buddhističtí mniši komusó (虚無僧), jejichž nápadité oblečení, kterému dominuje velká slaměná pokrývka hlavy tengai (která zakrývá kompletně celou hlavu), často využívali nindžové a róninové (samurajové bez pána), pokud chtěli nenápadně cestovat krajem. 

Výzbroj a výstroj válčícího mnicha (Zdroj: Osprey Publishing)

Výzbroj a výstroj válčícího mnicha - arkebuzníka (Zdroj: Osprey Publishing)

Stará fotografie japonského herce, který předvádí válčícího mnicha sóhei

(Zdroj: Wikimedia Commons)