Bitva u Nagašina (28. červen 1575)

Bitva u Nagašina (28. červen 1575) - první použití střelných zbraní jako hlavní zbraně na bitevním poli v historii japonského vojenství 

Arkebuzníci decimují těžkou jízdu klanu Takeda (Zdroj: Pinterest)

Po tom, co samuraj a daimjó Oda Nobunaga dostal pod svojí kontrolu větší část středního Japonska, stal se nejsilnějším daimjóem v celé zemi (japonsky 大名, v překladu „Velké jméno“, daimjó je označení člena japonské vysoké šlechty, osobních vazalů císaře, formálně mu podřízených, ale ve skutečnosti nezávislých pánů provincií). První krok ke svému snu, sjednocení Japonska pod svojí nadvládu, Oda Nobunaga podnikl během bitvy u Okehazamy (květen 1560), kdy se svojí armádou o počtu 3000 mužů drtivě porazil osmkrát početnější armádu klanů Imagawa a Macudaira (daimjó Jošimoto Imagawa byl během bitvy zabit). Po této bitvě byl klan Imagawa velmi oslaben - rovněž ztratil vládu nad klanem Macudaira. Jedním z velitelů poražené armády klanů Imagawa a Macudaira, kteří přeběhli na vítěznou stranu byl i sedmnáctiletý Motojasu Macudaira (později známý jako Iejasu Tokugawa) z provincie Mikawa. Ten se stal Nobunagovým spojencem v roce 1561. 

V průběhu dalších let začal Nobunaga upevňovat svojí pozici a brutálně ničit své nepřátele. Roku 1568 dobyl Nobunaga na žádost Ašikaga Jošiakiho hlavní město Kjóto (Jošiaki se následně stal 15. a zároveň posledním šógunem z rodu Ašikaga). Proti vzrůstají moci klanu Oda se následně vytvořila aliance mezi klany Asakura a Azai. Tuto alianci však spojené armády Ody Nobunagy a Tokugawy Iejasu (jednalo se o jejich první společnou bitvu) porazily během bitvy u Anegawy (30. červenec 1570) poblíž jezera Biwa v provincii Ómi. Zajímavostí je, že během této bitvy vedl Nogunagovy jednotky do boje jeho věrný poddaný Tojotomi Hidejoši, který se později rovněž snažil sjednotit Japonsko pod svojí nadvládu (Tojotomi Hidejoši, Oda Nobunaga a Tokugawa Iejasu jsou považováni za nejznámější a nejmocnější samuraje z celého období Válčíčích států). Roku 1570 navíc Oda Nobunaga začal vést brutální válku proti válčícím buddhistickým mnichům Ikkō-ikki, kteří opovrhovali šógunátem i lenními pány a jejichž některé sekty sídlily nebezpečně blízko Kjóta.  

Ambiciózní Tokugawa Iejasu, který střežil Nobunagovu východní hranici a který měl nyní pod kontrolou celou provincii Mikawa, se mezitím rozhodl vypořádat se s již zesláblým panstvím Imagawů. Roku 1568 proto Iejasu uzavřel tajnou dohodu s Takedou Šingenem z provincie Kai, daimjóem mocného rodu Takeda, a společně si rozdělili imagawské državy - Takedové dobyli provincii Suruga a Iejasu získal provincii Totomi. Jednalo se sice o vítané rozšíření vlastních držav, nicméně Tokugawové tím získali společnou hranici s Takedy, což se zanedlouho ukázalo jako velké nebezpečí. Takeda Šingen totiž na rok 1573 plánoval velké tažení - jeho cílem bylo vypořádat se s Iejasuem Tokugawou dříve, než by do boje mohl zasáhnout Nobunaga, který byl zrovna zaměstnán boji v okolí hlavního města, a pak rychle pochodovat na hlavní město. Pokud by jej dobyl a porazil klan Oda, mohl by následně usilovat i o nadvládu nad celým Japonskem.

Nobunaga si byl tohoto nebezpečí vědom, a tak se snažil uzavřít tajnou dohodu s Uesugim Kenšinem, dlouholetým nepřítelem Takedy Šingena, který by pronikl do Takedy ovládané provincie Šinano a zaměstnal tak jejich pozornost. Takeda Šingen si však tuto skutečnost uvědomoval, a proto se rozhodl pro neobvyklé zimní tažení, pro které zmobilizoval 30 000 vojáků a vpadl do Tokugawou ovládné provincie Totomi. Iejasu, který disponoval pouze 11 000 válečníky, žádal svého spojence Nobunagu o pomoc, ten však byl zaměstnán taženími na několika frontách současně, že mohl Iejasuovi poskytnout jen 3000 mužů. Rovněž mu radil, ať opustí své nové sídlo v Totomi a stáhne se zpět do Mikawy. Iejasu se však odhodlal s početnějším a silnějším protivníkem bojovat. 25. ledna 1573 byla svedena bitva u Mikatagahary, během které Šingen použil svojí pověstnou těžkou jízdu z Kaie, která Iejasuovu armádu úplně převálcovala. Jednalo se jednu z nejhorších Iejasuových porážek, přičemž sám málem přišel o život. Tokugawova armáda nicméně úspěšně ustoupila, přičemž jeho generál Hattori Hanzó ještě téhož večera udeřil na ležení Takedů. Šingen se následně v obavě z protahovaného tažení v zimním počasí na území nepřítele rozhodl stáhnout s tím, že se vrátí následující rok. Mocný Takeda Šingen však roku 1573 zemřel, nejspíše na nemoc.  

Jeho smrt znamenala úlevu pro Nobunagu, jenž se nyní mohl zaměřit na Ašikagu Jošiakiho, který mu opakovaně otevřeně vyhlašoval nepřátelství navzdory císařskému soudnímu zásahu. 27. srpna 1573 Nobunaga vyhnal Jošiakiho z Kjóta a tím šógunát Ašikaga skončil. Nobunaga v roce 1573 také úspěšně zničil klany Asakura a Azai. Azai Nagamasa poslal Oiči zpět Nobunagovi a spáchal sebevraždu. Po zničení povstalců Ikkó-ikki v řetězci pevností a opevnění Nagašima v roce 1574 zůstal jediným zbývajícím Nobunagovým protivníkem klan Takeda, vedený nyní ambiciózním, statečným a sebevědomým Takedou Kacujorim, který získal mnoho zkušeností pod vedením svého otce. Měl však nedostatek smyslu pro detail a vynalézavost. První roky jeho vlády však byly úspěšné a Kacujori se na radu svého již zesnulého otce vyhýbal větším střetnutím. Roku 1575 si usmyslel, že že pravý čas na velké tažení právě nastal. I když byla sice část vojska Takedů na severu, kde válčila s klanem Uesugi, situace se zdála být příznivá a Kacujori se rozhodl udeřit přímo na Tokugawy ovládanou provincii Mikawa. Ačkoliv ho jeho generálové od tohoto plánu odrazovali, Kacujori se spoléhal na zradu, kterou se mu podařilo uvnitř Iejasuova hradu Okazaki podnítit. Správce financí provincie Oga Jaširo měl po příchodu armády Takedů otevřít hradní brány a vpustit je dovnitř. 

Kacujori nechal ve své provincii Kai shromáždit na 16 000 vojáků, včetně 4250 těžkých jezdců - největší chlouby armády Takedů a jejich hlavní zbraně. Koncem května tažení započalo a Kacujori se svým vojskem zamířil přes hory na jih. Během cesty se však k němu doneslo, že jeho plán nevyšel. Oga Jaširo své umysly prozradil několika svým vazalům. Ti byli však tak znechuceni, že informovali Iejasuova syna Nobujasa, který vše sdělil otci. Šokovaný Iejasu se rozhodl zradu takového měřítka potrestat náležitým způsobem (Oga byl považován za velmi důvěryhodného, proto mu byl taky svěřen tak důležitý úřad): 

"Oga byl se svou rodinou vzápětí zatčen. Manželka a čtyři děti byly ukřižovány, na Ogu však čekal osud mnohem horší. Přivázali jej ke koni, čelem k ocasu a s tabulkou, na níž bylo napsáno jeho provinění. Takto ho vedli ulicemi Okazaki, kde se srocovaly davy, aby spatřily potrstání zrádce. Následně ho převezli do Hamamacu, kde se situace opakovala. Když byla veřejná dehonestace dokončena, sňali jej z koně, kat mu odetnul všechny prsty a přeťal svaly na nohou. Pak Ogu zakopali do země tak, že mu vyčnívala jen hlava s krkem sevřeným ve velkém prkně. Vedle něj položili bambusovou pilu s cedulkou vyzývající kolemjdoucí, aby se podíleli na trestu. Ti pak řezali přiloženým nástrojem do krku viníka. Jeho utrpení trvalo celých sedm dní. Byl to vskutku nemilosrdný trest." (zdroj: kniha Války samurajů) 

Kacujori se následně rozhodl, že bude přesto v tažení pokračovat, i když na něj byli Tokugawové nyní připraveni. Jenže svojí taktiku trochu pozměnil a se svým vojskem začal dobývat a ničit hrady a pevnosti podél hranic provincií Mikawa a Totomi. Tato taktika byla sice ze začátku úspěšná, jenže poté jeho vojsko dopochodovalo k hradu Nagašino. Tato skvěle chráněná pevnost stála na soutoku dvou řek, jejichž břehy představovaly přírodní bariéru proti případnému útoku. Hrad byl obklopen mnoha řadami hradeb a vnějších obranných postavení. Posádku hradu však tvořilo pouze 500 mužů, kdyžto obléhací armáda Takedů měla 15 000 mužů. I přesto však počáteční pokusy o dobytí hradu selhaly a Takedové se uchýlili k dlouhodobému obléhání - spoléhali na to, že nepříteli dojdou zásoby a že hrad časem padne (Kacujori se hrad 16. června pokusil dobýt i za pomoci horníků, kteří měli pod hradbami vykopat tunely, a lodí, které po řekách přepravovaly samuraje). Vojáci v Nagašinu si toho byli vědomi, a tak se museli spolehnout na pomoc zvenčí. Velitel hradu daimjó Okudaira Sadamasa proto vyslal lehkého pěšáka ašigaru Toriiho Suneemona pro pomoc (měl doručit dopis, který napsala Iejasuova dcera Kamehime, která rovněž pomáhala bránit hrad). Statečný Torii Suneemon, který znal místní kraj dobře znal, se pro tuto nebezpečnou misi přihlásil dobrovolně. Během půlnoci se dostal přes obléhací linie a následně se dostal až do Okazaki, kde Iejasuovi oznámil, že jídlo v obléhaném hradu stačí na pouhé tři dny. Iejasu ho ujistil, že druhý den ihned vyrazí Nagašinu na pomoc. Torii Suneemon se okmažitě vydal na cestu zpět k Nagašinu, jenže když se znovu snažil překonat obléhací linie, zavadil o natažené výstražné zvonce a byl ihned zajat. Když byl předveden před Kacujoriho, oznámil mu, že se Iejasuova armáda blíží. Kacujori mu následně pod podmínkou, že z hradního příkoupu posádce hradu oznámí, že pomoc nepřijde a ať kapitulují, nabídl místo ve svém vojsku. Torii Suneemon souhlasil, nicméně když se obrátil ke svým druhům v Nagašinu, zvolal: "Pomoc je na cestě, vydržte !". Takedští vojáci jej poté ukřižovali (některé zdroje hovoří o tom, že jej propíchali kopími). Po statečném ašigaru, který se obětoval a jehož oběť nebyla marná, je dnes pojmenována železniční stanice, která se nachází poblíž místa jeho smrti.  

(Zdroj: Osprey Publishing)

Nyní se k Nagašinu blížilo 8000 válečníků pod vedením Iejasua. Ten ovšem nebyl osamocen. Na pomoc se ihned vydal i jeho spojenec Oda Nobunaga, který disponoval 30 000 vojáky. Spojenci tak měli velkou početní převahu, ačkoli jejich armády byly tvořeny povětšinou lehkými pěšáky ašigaru, kteří neměli proti zkušeným Takedským samurajům šanci. Nobunaga však měl "tajnou" zbraň, kterou nyní hodlal poprvé v japonských válečných dějinách využít jako hlavní sílu. Jednalo se o jednotky elitních arkebuzníků, kterých bylo celkem 10000. 

Obléhání (Zdroj: Osprey Publishing)

 

Nobunaga hodlal použít i novou taktiku. Svůj tábor zřídil večer 27. června pouze dva kilometry od toho nepřátelského, a to na dosti výhodném místě (útočící nepřítel by musel nejprve překročit říčku a následně postupovat do mírného kopce):  

"V očekávání jezdeckého útoku Takedových mužů nechal Nobunaga vystavět dřevěnou palisádu - pevnější bambusový plot - na vrcholku malého hřbetu. Anebo spíše postavil několik překrývajících se palisád s průchody mezi nimi, jež jeho mužům umožňovaly výpad a ústup podle stávající potřeby, útočící jízda by však v případě snahy o zdolání překážky byla vystavena palbě z arkebuz." (zdroj: kniha Války samurajů) 

Nyní proti sobě tedy stály osvědčená tradiční samurajská těžká jízda a  moderní zbraně s novou taktikou. Kacujori nechal 3000 vojáků, aby pokračovali v obléhání hradu, a proti Iejasuovi a Nobunagovi postavil 11 313 mužů. Své vojsko rozestavil do tradiční formace se čtyřmi hlavními liniemi, jež měly prorazit nepřátelské řady. Jeho jednotkám veleli generálové jako Baba Nobuharu, Naitó Kijonaga a Jamagata Masakage. Noc před bitvou však Iejasuův generál Sakaie tadacugua se souhlasem Nobunagy provedl diverzní akci, která měla vnést zmatek do nepřátelských řad. S 3000 vojáky včetně 500 arkebuzníků udeřil na rozptýlené jednotky Takedů u Nagašina a kompletně je zničil.  Během tohoto střetu padl i Takeda Nobuzane, Šingenův mladší bratr. O vítězi se však mělo rozhodnout až druhý den, na hlavním bojišti. V šest hodin ráno 28. června byly jednotky Takedů už nastoupeny na pláni Šitarabara. Signály se vydávaly pomocí velkých válečných bubnů, které na svých zádech nesli pěšáci ašigaru. Následně se první linie těžkých jezdců dala do pohybu. Řady jízdních samurajů překročily říčku a mířily k palisádě, kde již čekaly jednotky Odů a Tokugawů. Na jezdce však nepřiletěl jediný šíp. Jakmile však Takedští jízdní samurajové dorazili na vzdálenost pouhých 50 metrů před palisádou, ozvalo se hlasité burácení. Disciplinované jednotky arkebuzníků začaly střílet salvami. Nejprve vystřelila první, pak druhá, a když vystřelila třetí, ty první dvě nabíjely. Během několika sekund bylo do sevřených řad nepřítele vypáleno minimálně 8000 kulí. Mnoho Takedských jezdců padlo mrtvých na zem a na bojišti zavládl chaos. První vlna se otočila zpět a začala se rychle stahovat. Nahradila je druhá vlna vedená Takedou Nobukadem, která dopadla stejně. Arkebuzníci kosili řady těžkých jízdních samurajů. Stejně dopadly třetí a čtvrtá řada. Odům však postupně začala docházet munice a někteří arkebuzníci měli problém se svými prachem zanesenými zbraněmi. Za arkebuzníky však čekaly další jednotky pěšáků ašigaru a samurajů vyzbrojených naginatami a kopími jari. Ti vždy vyběhli z mezer v palisádami a dobíjeli raněné jezdce a pronásledovala zbytek. Takedští jezdci se však několikrát rychle otočili a způsobili jim nemalé ztráty. Poté je však zase začaly kosit dobře mířené salvy. Takedové však ve svých útocích pokračovali více než 6 hodin. Když začaly jejich řady konečně kolísat, vyslal Nobunaga mocný útok na křídlech, vedený Hidejošim a Šibatou Kacuiem. Vyčerpaní Takedové, kteří na bojišti zanechali mnoho padlých, začali prchat. Zničený Kacujori, který celou dobu pozoroval katastrofu svého vojska, se okolo druhé hodiny odpoledne obrátil se zbytky své armády zpět do provincie Kai. Takedové toho dne ztratili 10 000 vojáků (67 procent z celé armády), včetně i několika jejich nejlepších generálů (celkem ztratili 54 generálů), kteří se bili jako lvi a mnozí z nich za cenu vlastního sebeobětování kryli ústup svého nešťastného pána. Spojenecká armáda Odů a Tokugawů ztratila 6000 mužů (16 procent z nasazených sil). Moc takedů byla ochromena a armáda, kterou Takeda Šingen pracně budoval, byla v troskách. Kacujori však ještě vydržel svým nepřátelům odolávat 7 let, ale pouze v rámci defenzivní války. Nobunaga se stal nejsilnějším daimjóem v celém Japonsku.   

Pěšáci ašigaru klanu Oda (Zdroj: Osprey Publishing)