Bitva u Mikatagahary (25. leden 1573)

 Bitva u Mikatagahary (25. leden 1573) - jedno z nejlepších vítězství Takedy Šingena a jedna z nejhorších porážek Tokugawy Iejasua 

Boj mezi pěšáky ašigaru a samurajem (Zdroj: Osprey Publishing)

Poté, co Takeda Šingen, daimjó mocného rodu Takeda z provincie Kai, uzavřel spojenectví se svými rivaly na východě, mezi které se řadily rod Hódžó z panství Odawara a rod Satomi z panství Awa, vyčkal, až sníh uzavře severní horské průsmyky, které vedly do provincie Ečigo, kde vládl jeho největší rival Uesugi Kenšin. Takeda Šingen měl totiž v plánu vypořádat se Iejasuem Tokugawou a v říjnu 1572 vytáhl se svou armádou o síle 30 000 mužů do boje.  

Ambiciózní Tokugawa Iejasu, který střežil východní hranici jeho ne méně ambiciózního spojence Ody Nobunagy, měl před rokem 1568 pod kontrolou již celou provincii Mikawa a rozhodl se, že skoncuje se zesláblým panstvím Imagawů. Roku 1568 proto Iejasu uzavřel tajnou dohodu s Takedou Šingenem a společně si rozdělili imagawské državy - Takedové dobyli provincii Suruga a Iejasu získal provincii Tótómi. Pro obě strany se jednalo o vítané rozšíření vlastních držav, nicméně Tokugawové tím získali společnou hranici s Takedy, což se zanedlouho ukázalo jako velké nebezpečí. Takeda Šingen totiž právě na rok 1573 plánoval velké tažení - jeho cílem bylo vypořádat se s Iejasuem Tokugawou dříve, než by do boje mohl zasáhnout Oda Nobunaga, který byl zrovna zaměstnán boji v okolí hlavního města Kjóto, a pak rychle pochodovat na hlavní město. Pokud by jej dobyl a porazil klan Oda, mohl by následně usilovat i o nadvládu nad celým Japonskem.  

Takeda Šingen se svými 30 000 muži vytáhl směrem na jih od svého hlavního města Kófu v provincii Tótómi, zatímco jeho přítel a jeden z jeho "24 generálů" Jamagata Masakage vedl druhé vojsko o síle 5 000 mužů, které směřovalo do východní části provincie Mikawa. Jednotky Takedů během tažení rychle dobyly hrady Jošida a Futamata, které se staly prvním cílem jejich invaze. Hrad Futamata oblehl Šingenův syn a dědic Kacujori. Hrad byl postaven na okraji útesu s výhledem na řeku Tenrjú. Kacujori si všiml, že voda byla posádkou hradu získávána pomocí komplexního systému, kdy byly dřevěné kbelíky po provazech spouštěny k řece a následně vytahovány zpět. Kacujori se rozhodl po řece vyslat prázdné vory, které následně narazily do jedné z věží. Ta se následně zřítila a tokugawská posádka, která přišla o přístup k vodě, se rychle vzdala.  

Tokugawa Iejasu, který sídlil na hradě Hamamacu, měl k dispozici pouze 8000 mužů. Dalších 3000 vojáků mu poslal jeho spojenec Oda Nobunaga. Takeda Šingen však pozměnil své úmysly a raději se chtěl přímému střetu s Tokugawou vyhnout a ani neměl v úmyslu dobýt Hamamacu. Pokud by to bylo možné, chtěl si své síly šetřit přímo na střet s Nobunagou a na pochod na Kjóto. Tokugawovi generálové, mezi kterými byli Ogasawara Nagajoši, Macudaira Ietada, Honda Tadakacu, Sakai Tadacugu a Išikawa Kazumasa, Iejasuovi radili, aby nechal Takedova vojska projít. To samé mu radili generálové Sakuma Nobumori, Hiraide Norihide a Takigawa Kazumasu, které k Iejasuovi vyslal Oda Nobunaga. Iejasu se však rozhodl, že Takedu svým panstvím jen tak projít nenechá, a tak se svým vojskem vytáhl na rozlehlou pláň zvanou Mikatagahara, severně od Hamamacu. Takeda Šingen měl však třikrát více vojáků. 

Tokugawa Iejasu opouští v čele své armády hrad Hamamacu a míří k Mikatagahaře

(Zdroj: Osprey Publishing)

Před střetem Takeda Šingen své muže uspořádal do formací zvaných gjorin. Formace gjorin měla tvar ryby. Iejasuovy jednotky však byly uspořádány do klasických řad, a tak jim kvůli tomu nezbylo nic jiného než zaútočit jako první. Čelu Takedova seskupení velel Ojamada Nobušige. Za ním byli se svými muži Naitó Masatojo a Jamagata Masakage. Třetí řadě veleli Kacujori a Obata Masamori a čtvrté, poslední řadě velel Baba Nobuharu. Kolem čtvrté odpoledne začal padat sníh a Tokugawovi lehcí pěšáci ašigaru vyzbrojení arkebuzami s doutnákovým zámkem zvanými tanegašima zahájili palbu, zatímco řady prostých rolníků začaly házet kameny. Iejasu se domníval, že palné zbraně, které v té době na japonských bojištích představovaly nový a revoluční způsob vedení boje, mu bitvu vyhrají. Jejich čas však měl nastat až o dva roky později, během bitvy u Nagašina. Tentokrát měla bitvu ještě rozhodnout obávaná těžká kavalerie tvořená z jízdních samurajů, kterou však disponoval Iejasuův protivník Takeda Šingen. Ten jejich taktiku navíc ovládal přímo bravurně a jednalo se o chloubu jeho klanové armády.  

Takedská těžká samurajská kavalerie (Zdroj: Zvezda)

Naitó Masatojo, jeden z Takedových "24 generálů", zaútočil na Tokugawovy jednotky, kterým velel Honda Tadakacu. Následně Šingen pokynul svým pověstným těžkým jízdním samurajům, kteří vyrazili k útoku a naprosto zdecimovali Tokugawovi arkebuzníky. Tokugawské jednotky na levém křídle stále držely své pozice. Jednoky poskytnuté Nobunagou však byly téměř rozdrceny - jejich generálové Takigawa a Sakuma z bitvy uprchli a Hiraide Norihide v bitvě padl. Šingen následně stáhl své přední jednotky a poskytl jim možnost si odpočinout. Poté do druhého útoku ihned vyrazily jednotky vedené Kacujorim a Obatou Masamorim, přičemž Saegusa Moritomo do útoku vedl 50 čerstvých jízdních samurajů. Brzy se k nim přidalo i hlavní tělo Takedovy armády. Tento nápor Iejasuovy jednotky naprosto zatlačil. Iejasu poslal jednoho ze svých velitelů, Ókubo Tadajoho, aby v místě zvaném Saigadake, kde se pláň Mikatagahara svažovala, vztyčil ó uma džiruši. Ó uma džiruši byly obrovské, masivní standarty, které se na bojištích v období Válčících států využívaly k identifikaci daimjóa či nějakého jiného vojenského velitele. Tyto standarty, které se často skládaly z různých figur, létajících draků, stuh či zvonů, měli odlišnou náboženskou symboliku. Vztyčením ó uma džiruši Iejasu svým vojákům vyslal signál, aby se v místě jejího vztyčení shromáždili. Poté se znovu snažil konfrontovat nepřítele, aby vysvobodil svého generála Mizuna Tadašigeho, který byl zajat. Nacume Jošinobu však Iejasua přesvědčil, aby se se svými zbylými jednotkami stáhl. Iejasu byl hlavou rodu Tokugawa a jeho život byl příliš cenný a důležitý. Následně, aby kryl Iejasuův ústup, vyrazil Jošinobu k útoku na vítězící Takedovy vojáky. Byl zabit. Dalšími samuraji, kteří svůj život obětovali pro Iejasuův bezpečný ústup, byli Naruse Masajoši, Tojama Kosaku a Endo Ukon. Když se Tokugawa vrátil na hrad Hamamacu, doprovázelo ho jen pět mužů. Město bylo na pokraji paniky, jelikož se do něj už donesly zvěsti, že bitva skončila velmi špatně. Iejasu však přikázal, aby hradní brány zůstaly otevřené a aby byly zažehnuty pochodně, lampiony a přenosná polní ohniště, které by dovedly ustupující armádu zpět do bezpečí. Sakai Tadacugu mezitím hrál na velký válečný buben a snažil se povzbudit odvážné, vracející se vojáky. Když Takedův předvoj, kterému veleli Baba Nobuharu a Jamagata Masakage, dorazil k Hamamacu a uslyšel válečné bubny a uviděl mnoho hořících pochodní a rozsvícených lampionů, jeho příslušníci se domnívali, že se jedná o Tokugawou plánovanou past, a tak se zastavili a postavili tábor na přespání. Během noci na tábor však zaútočila malá jednotka Tokugawských vojáků, která se skládala ze 100 pěších válečníků a z 16 ašigaru s arkebuzami a které veleli Ókubo Tadajo a Amano Jasukage.  Vojáci Takedy Šingena byli útokem překvapeni a v potyčce nastal zmatek. Šingen si nebyl jistý silou, která Iejasuovi ještě zbývala. Navíc se obával, že by na cestě už mohly být posily od Ody Nobunagy nebo Uesugi Kenšina. Rozhodl se proto, že se se svým vojskem stáhne zpět do svého panství a že invazi přeruší a zopakuje následující rok. Žádný další útok však již nevedl, jelikož byl v lednu roku 1573 během obléhání hradu Noda smrtelně raněn a následně zemřel. Jeho syn a dědic Kacujori, který se tím stal novou hlavou rodu Takeda, však pokračoval ve šlépějích svého otce a druhou invazi uskutečnil. Ta však vedla k bitvě u Nagašina v roce 1575, která znamenala pro Takedskou armádu katastrofu a po které se Oda Nobunaga stal nejsilnějším daimjóem v celém Japonsku. 

Pravdou však zůstává, že bitva u Mikatagahary byla jednou z nejslavnějších a nejlepších Šingenových bitev a dokonale předvedla sílu jeho obávané těžké kavalerie z provincie Kai. Byla to také jedna z nejhorších Tokugawových porážek, přičemž úplnému zničení jeho vojska zabránil dobře vedený ústup.  

Deskotisk (ukijo-e) zobrazující bitvu u Mikatagahary (Zdroj: Wikimedia Commons)

Hrad Hamamacu dnes (Zdroj: Wikimedia Commons)