Zbraně a uniformy používané ve válce Bošin 

Japonští vojáci z panství Nagaoka, kteří jsou věrní pro-Tokugawské Severní Alianci, pálí z Gatlingova kulometu na vojáky císařské armády z panství Sacuma a Čóšú, bitva u Hokuecu, Válka Bošin (27. leden 1868 - 27. červen 1869). (Zdroj: Pinterest)

Gatlingův kulomet je jedna z prvních úspěšných realizací kulometu. Jeho konstruktér Richard Jordan Gatling sestrojil první prototyp v roce 1861 a v roce 1862 získal na tuto zbraň patent. Prosadil zejména používání jednotných nábojů s kovovou nábojnicí. Gatlingův kulomet tvořilo několik hlavní s vlastní nábojovou komorou. Hlavně byly uspořádány symetricky kolem středové hřídele. Střelba byla prováděna otáčením klikou. Gatlingův kulomet dosahoval kadence až 300 ran za minutu, avšak záleželo na tom, jak rychle bylo klikou otáčeno. Nabíjení probíhalo nahoře z násypníku. Jeho konstruktér viděl příležitost využití kulometu unionistickou armádou během Americké občanské války, což byla válka, kde byla tato zbraň poprvé použita (admirál D. D. Porter koupil několik exemplářů k montáži na plavidla na řece Mississippi a na jaře roku 1865 byly využity generálem Benjaminem Butlerem, kdy během obléhání Petersburgu pálily na opevněné pozice konfederovaných). Později byly například použity právě ve Válce Bošin (1868 - 1869), v Anglo-zulské válce (1879) nebo během útoku na San Juan Hill ve Španělsko-americké válce (1898). 

Dobová kresba kulometu Gatling (Zdroj: Wikimedia Commons)

Gatlingovy kulomety byly ve Válce Bošin poprvé použity během bitvy u Toby-Fušimi (27. leden 1868 - první bitvy války), kdy šógunova patnácti tisícová armáda zaútočila na 5000 vojáků z panství Sacuma, Čóšú a Tosa, kteří se opevnili před Kjótem a kterým velel známý daimjó a samuraj Saigó Takamori. Takamoriho jednotky byly vyzbrojeny moderními pěchotními puškami typu minié a právě několika kulomety Gatling. Bitvu nakonec vyhráli Takamoriho vojáci, ze kterých se následně, po tom co nechal císař na bojiště dopravit svoje brokátové standarty, stala císařská armáda. Po tom, co císařské jednotky v červnu roku 1868 dobyli Edo, hlavní město, šógun Jošinobu Tokugawa kapituloval, avšak na severu ostrova Honšú byla založena tzv. Severní Aliance, která byla tvořena panstvími, které zůstaly loajální šógunovi a chtěli bojovat dál. Vojáci této aliance však byli špatně vyzbrojeni a moderní výzbroj se u nich vyskytla jen zřídka (vojáci z panství Sendai museli dokonce improvizovat s děly, které měly dřevěné hlavně vyztužené provazy a které pálily kamenné projektily). Naopak daimjó panství Nagaoka dokázal obstarat 2 ze 3 kulometů Gatling, které se tehdy v Japonsku nacházely, a 2000 moderních francouzských pušek od německého obchodníka se zbraněmi Henryho Schnella. Tyto kulomety pak byly použity během bitvy u Hokuecu, avšak ani oni nedokázaly zabránit porážce. Císařské síly poté použily kulomety Gatling během námořní bitvy v zálivu Mijako (6. květen 1869), což byla bitva mezi císařskými silami a krátce existující Republikou Ezo, kterou na ostrově Hokkaidó založili poslední stoupenci šógunátu Tokugawa. Této bitvy se zúčastnilo několik pancéřových, parou poháněných válečných lodí, v angličtině zvanými jako Ironclads. 

Houfnice Armstrong, použitá vojáky z panství Saga během bitvy o Ueno (4. červenec 1868) proti elitním šógunátním samurajům z jednotky šógitai. Panství Saga, které bylo spojencem panství Sacuma, Tosa, Čóšú a Cu, hrálo během války Bošin a restaurace Meidži velmi důležitou roli. V období Bakumacu začalo díky obchodu panství Saga prosperovat. Rovněž byla reformována správa panství - byrokracie byla snížena o 80%. Saga měla velký podíl na japonském technologickém a vojenském pokroku. Desátý daimjó panství, Nabešima Naomasa, založil mnoho organizací pro výzkum západních technologií. Ty se zaměřovaly například na rafinaci oceli a výrobu parních strojů, lokomotiv a děl. V panství Saga byl postaven první japonský parník (Rjófúmaru) a v roce 1855 byla v Nagasaki založena námořní akademie. V roce 1866 zařadilo námořnictvo panství do své výzbroje první Armstrongovu houfnici, čímž se stalo prvním japonským moderním námořnictvem evropského stylu. Díky převzetí a výzkumu západních technologií se Saga stala nejmodernějším panstvím období Bakumacu. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Dělostřelectvo během bitvy u Toba-Fušimi (Zdroj: Wikimedia Commons)

Střelba z Armstrongových houfnic. Tyto těžké, polní, zezadu nabíjené houfnice navrhl sir William Armstrong. Byly vyráběny v Anglii od roku 1855 společnostmi Elswick Ordnance Company a Royal Arsenal ve Woolwichi. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Model dělostřelců z období války Bošin (Zdroj: Bac Ninh Miniatures)

Válka Bošin byl konflikt mezi panstvími podporující návrat moci císaři (Sacuma, Čóšú, Tosa, Hirošima, Cu, Saga a další) a knížectvími podporující vládu Tokugawského šógunátu, označovanou též jako bakufu (Aizu, Takamacu, Džózai, Kuwana, Macujama, Nagaoka, Sendai další). Tato válka byla válkou kontrastů, jelikož na obou stranách byly jednak jednotky vojáků v tradičních japonských oděvech a přilbách džingasa s tradičními meči katana nebo s kopími jari a samurajové v tradičních samurajských zbrojích, a jednak jednotky vycvičené podle evropského vzoru, které cvičili západní vojenští poradci a které byly vyzbrojeny nejmodernějšími zbraněmi té doby. Na pro-Tokugawské straně to byl především elitní sbor Denšútai (伝習隊), který byl založen Ótori Keisukem s pomocí francouzských vojenských poradců (francouzská vojenská mise do Japonska v letech 1867-1868). 800 vojáků tohoto sboru bylo vyzbrojeno pokročilými pěchotními perkusními puškami Pattern 1853 Enfield typu minié a německými perkusními puškami Gewehr s hladkou hlavní (mnoho ostatních vojáků šógunovy armády bylo stále vyzbrojeno již zastaralými arkebuzami s doutnákovým zámkem ze 16. století, v japonštině zvanými jako tanegašima). Další moderní západní zbraně, které byly využity v této válce, byly například opakovací puška Spencer, pruská Dreyseho jehlovka vzor 1841, Springfield Model 1861 typu minié, francouzská zezadu nabíjená opakovací puška Chassepot nebo anglická těžká houfnice Armstrong, která byla použita císařskou armádou během bitvy u Ueno 4. července 1868. 

Perkusní pušky, používané ve válce Bošin (Zdroj: Wikimedia Commons)

Různé varianty kónických válečných přileb džingasa, které se ve válce Bošin používaly. Přilby džingasa byly vyráběny ze železa, mědi, dřeva, papíru, bambusu nebo kůže a měly různé tvary. Byly lakované a na přední straně se většinou nacházel rodový znak (mon) určitého klanu. 

(Zdroj: Pinterest)

Medvědice, které nosili důstojníci císařské armády. Bílé medvědice zvané haguma nosili důstojníci z panství Čóšú a červené medvědice zvané šaguma nosili důstojníci z panství Tosa. Červenými medvědicemi byli vystrojeni i příslušníci elitního sboru džinšotai z panství Tosa. Tyto pokrývky hlavy byly vyráběny z jačí srsti. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Černé medvědice zvané koguma, které byly nošeny důstojníky císařské armády z panství Sacuma 

(Zdroj: Wikimedia Commons)

Vojáci císařské armády (Zdroj: Osprey Publishing)

Důstojník z panství Čóšú s hagumou (Zdroj: Wikimedia Commons)

Příslušníci milice kiheitai z panství Čóšú, která byla založena v roce 1863 a jejíž příslušníci byli kromě samurajů i členové jiných společenských vrstev, jako například rolníci a obchodníci. Tato milice byla vycvičena podle západního vzoru a její příslušníci, kterých bylo několik stovek, byli vyzbrojeni moderními západními zbraněmi. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Příslušníci elitního sboru džinšotai z panství Tosa (Zdroj: Wikimedia Commons)

Samurajové a vojáci armády Tokugawského šógunátu v západních uniformách 

(Zdroj: Wikimedia Commons)

Ležení šógunátní armády. Autorem je Jules Brunet, důstojník francouzské armády a člen francouzské vojenské mise do Japonska (Zdroj: Wikimedia Commons)

Reenactment příslušníků elitní milice gakuheitai z panství Sendai, která byla cvičena britskými válečnými poradci a jejíž příslušníci byli vyzbrojeni britskými perkusními puškami 

(Zdroj: Pinterest)

Samuraj šógunátní armády (Zdroj: Pinterest)