Bitva u Šizugatake (květen 1583)

Útok vojáků armády Tojotomi Hidejošiho (Zdroj: Osprey Publishing)

Bitva u Šizugatake se odehrála poblíž hory Šizugatake v provincii Omi na severovýchodním hřebeni mezi jezerem Biwa a jezerem Jogo. Bitva byla vybojována v květnu roku 1583, rok po smrti Ody Nobunagy, mezi vojsky Tojotomi Hidejošiho a dalším bývalým důvěryhodným generálem Ody, Šibatou Kacuiem. Bitva bývá považována za jednu z nejdůležitějších v celém období válčících států (Sengoku džidai). 

  

Oda Nobunaga, který pro své následovníky položil cestu pro dokončení sjednocení Japonska, byl 21. června 1582 donucen spáchat sebevraždu, poté co ho jeho vazal Micuhide Akeči zradil a oblehl se svým vojskem chrám Honnódži v Kjótu, kde se Oda Nobunaga zrovna nacházel pouze s malou osobní eskortou. Pouze jedenáct dní po úderu na Honnódži byl Micuhide zabit v bitvě u Jamazaki, kde se střetl s vojsky Tojotomi Hidejošiho, který zabitím Micuhideho pomstil smrt svého pána Nobunagy a zároveň převzal jeho autoritu, vliv a moc. Tím získal Hidejoši náskok před ostatními bývalými Nobunagovými generály, včetně Šibaty Kacuie.  

  

Smrt Nobunagy zanechala mocenské vakuum. Nejstarší syn Nobutada byl zabit v bojích o hrad Nidžó, na který zaútočily síly Micuhide Akečiho ve stejnou chvíli kdy Nobunaga spáchal v Honnódži seppuku. Druhý a třetí syn Nobunagy, Nobukacu a Nobutaka, stejně jako Nobutadův syn Samboši, Nobunagův vnuk, zůstali potenciálními dědici. Šibata Kacuie nejprve podporoval Sambošiho, ale následně se spojil s Nobutakou (který se usadil na zámku Gifu) a Takigawou Kazumasuem, dalším bývalým Nobunagovým vazalem a generálem. Toto spojenectví bylo mířeno proti Hidejošimu. Hidejoši upřednostňoval Nobukacua, který se usadil na hradě v Kijosu, ale zároveň prosazoval, aby byl jako dědic označován malý Samboši. Zdá se, že Hidejoši zamýšlel převzít nad Sambošim plnou kontrolu. Kdyby Nobunagova rodina a jeho bývalí vazalové spolu spolupracovali, bylo by pro ně snadné postavit se Hidejošimu, ale tak se nestalo. Hidejošiho dovednost v manipulaci s lidmi fungovala v jeho prospěch a Samboši byl jmenován Nobunagovým dědicem. To jen prohloubilo nevraživost mezi Šibatou Kacuiem a Hidejošim, který se na svou současnou pozici vypracoval z pouhého rolníka.  

Během zimy, kdy byly Šibatovy podpůrné jednotky umístěny v hradu Kitanošo v provincii Ečizen (dnešní prefektura Fukui) a kvůli hustému sněžení nemohli odtud, Hidejoši zaútočil na Kacuieho syna Kacutojoa, který sídlil na hradě v Nagahamě. Hrad padl během několika dní a Nagahama se vrátila do Hidejošiho rukou. Odtamtud Hidejoši se svou velkou armádou zaútočil na hrad Gifu, kde sídlil syn Odu Nobunagy Nobutaka. Posádka hradu Gifu v čele s Nobutakou zanedlouho kapitulovala. Kacuie byl mezitím stále uvězněn v zasněženém Ečizenu, a proto Nobutakovi nemohl pomoci. Následující rok, v lednu 1583, Takigawa Kazumasu se svým vojskem zaútočil na Hidejošiho, ale ten ho se svými 50 000 vojáky porazil. Hidejoši se však začal obávat Šibaty Kacuie, jelikož se blížilo jaro a cesty začínaly být opět průchozí. K alianci Nobutaky a Šibaty se navíc připojil i další schopný Nobunagův bývalý generál a vazal, Tošiie Maeda. 

Země opět rozmrzla a aby se Hidejoši připravil na příchod Šibatových jednotek, které čítaly na 30 000 vojáků a které mohly přijít ze západu i z východu, nechal na hřebeni oddělujícím jezero Biwa a menší jezero Jodo vystavět 4 malé pevnůstky. Nejsevernější, s výhledem na důležitou cestu Hokkoku-kaido byla pevnost Iwasaki-jama, které velel daimjó a Hidejošiho generál Justus Takajama Ukon (přezdívaný Kristův samuraj; pocházel z feudální rodiny, která přijala křesťanství). Na jih od Iwasaki-jama byla vybudována pevnost Oiwa, které velel daimjó a Hidejošiho generál Nakagawa Kijohide. Na druhé straně cesty Hokkoku-kaido, na hoře Tagami Hidejoši ustanovil své velitelské stanoviště. Šibata Kacuie s vojskem byl mezitím už jen 10 kilometrů severně od hory Tagami, na hoře Učinakao. Obě strany vyčkávaly na to, co udělá ten druhý. Hidejoši byl najednou nucen vrátit se k hradu Gifu a potlačit povstání Ody Nobutaky. Nedlouho poté, co Hidejoši opustil oblast jezera Biwa, nařídil Šibata Kacuie svému synovci Sakumovi Morimasovi, aby se zmocnil Hidejošim zbudovaných pevností a obranných postavení. 

Sakuma Morimasa, synovec Šibaty Kacuie (Zdroj: Wikimedia Commons)

Nakagawa Kijohide, jeden z Hidejošiho vrchních velitelů (Zdroj: Wikimedia Commons)

Justus Takajama Ukon, jeden z Hidejošiho vrchních velitelů (Zdroj: Wikimedia Commons)

Sakuma a jeho samurajové nejprve zaútočili na síly Nakagawy Kijohideho v pevnosti Oiwa, která rychle padla do jejich rukou. Poté Sakuma obrátil svou pozornost na Iwasaki-jamu, které se poté také zmocnil. Velitel obránců Nakagawa Kijohide v boji padl. Sakumovy jednotky poté obklíčily pevnost na hoře Šizugatake. Sakuma ale udělal osudovou chybu, jelikož neuposlechl svého strýce. Ten mu nařídil, ať nepodceňuje Hidejošiho a ať do pevnůstky Oiwa přesune své síly, až se jí zmocní, a odtud pak ať čelí Hidejošiho jednotkám.

Místo toho Sakuma postavil obléhací tábory kolem Šizugatake. Pevnost Oiwa zůstala nezajištěná. Sakuma usoudil, že Hidejošimu by trvalo 3 dny přesunout 20 000 jeho vojáků zpět do Šizugatake z Gifu, a tak se rozhodl, že tedy zaútočí i na pevnost Šizugatake. Hidejošiho muži v Šizugatake se obávali, že nebudou schopni dlouho zadržovat Sakumovy jednotky, a učinili plány na evakuaci. Mezitím však do Šizugatake dorazilo 2000 vojáků pod vedením Niwa Nagahideho, kteří pomohli posádce se ubránit před  útoky Sakumových jednotek. 

Deskotisk (ukijo-e) zobrazující bitvu u Šizugatake (Zdroj: Wikimedia Commons)

 

Toho večera byl Sakuma Morimasa více než překvapen, když na úpatí hory před sebou spatřil tisíce hořících pochodní. Hidejošiho armádě se za 6 hodin podařilo ujít 52 kilometrů a nyní přímo ohrožovala Sakumovy síly. Hidejošiho armáda se spojila s obránci Šizugataky a Sakuma mezitím nařídil rozbití obléhacího tábora a připravení se na obranu. Boje byly tak ostré, že Sakumovy vojáci údajně opustili své zbraně a zbroje, aby mohli rychle prchat do bezpečí. Šibata Kacuie také uprchl na svůj 50 kilometrů vzdálený hrad Kitanošo v provincii Ečizen, který byl mimochodem v tu dobu se svými devíti patry největší v Japonsku (byl postaven Kacuiem v roce 1575). Hidejošiho armáda pronásledovala prchající nepřátelské jednotky. Kacuie věděl, že jeho situace je beznadějná. Nehodlal se potupně vzdát, a tak tedy nechal svůj hrad zapálit a se svojí ženou, Nobunagovou sestrou Oiči, společně spáchali seppuku (předtím svojí ženu prosil, aby hrad opustila a zachránila se, ta ale odmítla). Šibata Kacuie zemřel a zemi nyní vládl Tojotomi Hidejoši. 

 

V bitvě u Šizugataky, stejně jako je tomu i u jiných samurajských bitev, vyniklo několik statečných samurajů. V bitvě se vyznamenali Hidejošiho věrní samurajové Išida Micunari, Otani Jošicugu, Ikeda Cuneoki, Gamo Udžisato, Kuroda Kanbei a další. Během bitvy Hidejošiho chránila jízdní tělesná ochranka složená z jeho vazalů a generálů, kterým se tradičně říkalo "kopí bitvy". Mezi tzv. "Sedm kopí Šizugataky" patřili Kato Kijomasa, Fukušima Masanori, Kato Jošiaki, Wakizaka Jasuharu, Hirano Nagajasu, Katagiri Kacumoto a Kasuja Takenori. 

Bojiště u Šizugatake dnes (Zdroj: Wikimedia Commons)

Pomník na bojišti u Šizugatake (Zdroj: go-centraljapan.jp)